SEDLČANY – V kulturním domě se ve středu 18. dubna bude konat premiéra nově nastudované hry Spolku divadelních ochotníků v Sedlčanech Lotrando a Zubejda autorů Zdeňka Svěráka a Karla Smyczka. Tato pohádková komedie podle literární předlohy Karla Čapka je uváděna v rámci festivalu Sukovy Sedlčany.

V režii Renaty Holoubkové se na pódiu představí více než čtyřicet herců a zpěváků a společně s nimi vystoupí tanečnice z Tanečního klubu Slimka Sedlčany pod vedením Gabriely Květové. Naživo pod dirigentskou taktovou Moniky Podrázké zahraje šestice mladých hudebníků. Sedlčanský ochotnický spolek má teď na jaře skutečně napilno, protože kromě Lotranda a Zubejdy nazkoušel také komedii, známou z televizní obrazovky pod názvem Taková normální rodinka. Tuto hru uvede soubor na domácí scéně příští měsíc. Někteří ochotníci účinkují v obou inscenacích, a na zkoušce, která se konala ve čtvrtek 12. dubna, jsme oslovili dva z nich a zeptali se, jak tento zápřah zvládají. Jako první odpovídal Jiří Bosák.

Které role ti svěřili režiséři v inscenacích, jež soubor nyní nastudoval?

V Lotrandovi a Zubejdě hraju Loupežníka Vincka a v Rodince raubíře Petříka.

Zvládl jsi už někdy v minulosti v jednom termínu dvě role?

Už se to stalo. Jedno odpoledne jsem absolvoval generálku hry Sen noci svatojánské a druhý den jsme hráli v Komárově dvě představení hudební komedie Ať žijí duchové.

Nyní jsi opět ve stejném čase absolvoval zkoušky dvou her. Nebudou se ti plést jednotlivé výstupy?

Myslím si, že ne. Když se člověk vžívá do role, pouze odříkat ji, je málo. Pokud role prožívá na jevišti naplno, dokáže je odlišit.

Jak dlouho se věnuješ ochotnickému divadlu a co tě k němu přivedlo?

S divadlem jsem začal koketovat v klubu Velká kobra, jehož jsem dodnes členem. Dělali jsme několik kabaretů, myslím si, že jich mohlo být pět, a díky těmto vystoupením jsem se dostal v Sedlčanech k divadlu. Na scéně společně s ochotníky působím od roku 2001 a od té doby jsem účinkoval v mnoha hrách. Připomenul bych inscenace Naši furianti, Počestné paní pardubické a Hrátky s čertem. Hodně si považuji roli starého vodníka v Lucerně.

Dalším z ochotníků, účinkujících v obou nově nastudovaných hrách, je Miroslav Bouček, který se dá také označit za matadora souboru. Vždyť začal vystupovat již před více než padesáti lety.

Mirku, jak ty zvládáš dvě role najednou?

Docela dobře. Lotrando a Zubejda má velké obsazení účinkujících, zatímco Rodinka je komornější. Hraje nás tam sedm a je to pro nás jednodušší. V prví inscenaci hraju sultána a ve druhé tatínka. Obě role si užívám.

Kdo tě inspiroval natolik, že ses stal ochotníkem?

Byl to režisér Jiří Hartman. Začal jsem hrát v roce 1966 a dodnes jsem věrný ochotník. Hrát mě moc baví. Jsem rád, když snahu našeho souboru diváci ocení, a těší mě, že můžu něco udělat pro kulturu v Sedlčanech.

Na které svoje role nejraději vzpomínáš?

V Revizorovi jsem hrál sluhu a v Lucerně muzikanta Kláska. Na obě tyto role si rád vzpomenu, ale díky albu, které si vedu, vím, že jsem účinkoval ve více než čtyřiceti inscenacích.

David Myslikovjan

Sedlčanský kraj, číslo 15, ročník 29