SEDLČANY – Spolek divadelních ochotníků je v těchto dnech opět v plné permanenci. Jeho členové se scházejí dvakrát týdně v kulturním domě na zkouškách nové inscenace, kterou uvedou v polovině listopadu. Jedná se o divadelní hru českého dramatika Jiřího Hubače Dům na nebesích, známou i z televizního zpracování.
Příběh stárnoucí ženy z nádražního bufetu, pečující celý život o svoji rodinu a toužící koupit si dům, v němž je v nájmu, začal sedlčanský spolek divadelních ochotníků zkoušet hned po prázdninách. Jeho členové mají nyní za sebou bezmála měsíc práce, a tak nebylo od věci sejít se s režisérem představení. Důvod schůzky, která se uskutečnila v úterý 25. září, byl hned dvojnásobný. Režisérské taktovky se totiž tentokrát ujal Petr Svoboda, který se sice už na divadelních prknech v některé z rolí vícekrát objevil, ale jako režisér je ve spolku ochotníků nováčkem.
Kolik vám je roků a jak dlouho jste členem sedlčanského ochotnického souboru?
Je mi dvacet pět a v souboru jsem začínal asi tak před osmi lety. Vzpomínám si, že první hra, ve které jsem účinkoval, byl Podskalák. Režíroval ji Jaroslav Mrvka. Na starost si mě vzala Lidmila Sunegová, protože jsem tehdy doslova naskočil do rozjetého vlaku. Soubor už totiž měsíc zkoušel a pro mě bylo vše náročné. Paní Sunegová se mi však hodně věnovala a mně se začalo mezi ochotníky líbit. Potom jsem hrál v prvním uvedení Světáků, ve dvou kabaretech Jaroslavy Bulínové, a dosud posledním divadlem, na němž jsem se podílel, byla Noc na Karlštejně. Ve hře jsem však nehrál, ale nasvěcoval ji z balkónu.
Jak jste se dostal k režírování?
Začalo to už na gymnáziu, kdy jsem začal hrát s ochotníky divadlo. Viděl jsem tehdy záznam divadelní inscenace Dům na nebesích, a spíše jenom tak z legrace řekl Renatě Pejchlové, že jednou, až budu režírovat, budu pro ni mít roli. Čas běžel, začal jsem studovat medicínu, teď už ji studuji šestým rokem, a před dvěma lety mi Renča řekla, že by už mohl být ten pravý čas. Sice jsem příliš mnoho volna neměl, ale přesto jsem si hru našel, půjčil jsem si scénář a trochu ho zkrátil. Ale jenom minimálně. Všechno jsem si připravil a přednesl návrh výboru našeho spolku ochotníků. Oficiálně byl návrh schválen vloni v červnu, já jsem se pustil do dalších příprav a také jsem oslovil účinkující.
Kdo si ve vašem zpracování zahraje?
Čtyři role jsou mužské a čtyři ženské. Hlavní postavou je Klára, kterou si zahraje Renata Pejchlová. Klára má mladšího bratra, jehož ztvární Martin Pešek, který je z Červeného Hrádku a také se divadlu hodně věnuje. Jeho přítelkyní nejenom v divadle, ale i v životě, je Zuzana Trojanová v roli Eriky. Tatínka Kláry si zahraje dlouholetý ochotník Jan Náhoda a jeho přítelkyní bude Květa v podání Renaty Volkové. Celý příběh se odehrává ve starém domě a jeho majitelkou je paní domácí, kterou si zahraje Renata Vinařová. Roli funebráka, nápadníka Kláry, si vzal na starost Jiří Bosák. Sestavu uzavírá Radek Chyla v roli řemeslníka.
Brzy se stanete lékařem. Budete i nadále činný v sedlčanském ochotnickém spolku?
Letos studia na medicíně ukončím a zatím nevím, kam mě život zavane. Jestli zůstanu v Sedlčanech, nebo půjdu někam jinam. Netuším proto, jestli se tady budu ochotnickému divadlu věnovat i nadále. Zatím ani nemám vybraný obor, ve kterém bych mohl pracovat. V každém z oborů jsem si totiž našel něco zajímavého. Už devatenáct let jsem členem skautu v Kosově Hoře, dlouho pracuji s dětmi a jezdil jsem s nimi i jako zdravotník na školy v přírodě. Proto mě to táhne k pediatrii. Rád si ale také povídám s lidmi, takže přemýšlím i o tom, že bych se mohl stát praktickým lékařem.
David Myslikovjan
3. října 2018
Sedlčanský kraj, číslo 37, ročník 29
