SEDLČANY – V kulturním domě se v sobotu 16. listopadu poprvé v historii uskutečnila akce pod názvem Noc divadel, která ale jinak má v České republice již svoji tradici. Tříhodinový program, jenž se konal bezmála ve všech sálech, foyer i v zákulisí připravili sedlčanští ochotníci ve spolupráci se zaměstnanci kulturního domu.
Kdo přišel, určitě nemusel litovat, protože se s členy ochotnického spolku, většinou oděných do kostýmů, rozhodně nenudil. U vchodu vítala návštěvníky trojice dívek v krojích a hned za nimi s mikrofonem v ruce na příchozí čekal principál v saku, s motýlkem na krku a cylindrem na hlavě, jehož ztvárnil předseda spolku ochotníků Jaroslav Repetný. Za zvuků písniček legendárního divadla Semafor podával informace o Noci divadel v Sedlčanech, a podrobnou zprávu podal i nám. „Jedná se o sedmý ročník této akce v naší republice, ale jinak je to celoevropská záležitost,“ připomněl Jaroslav Repetný. „U nás se Noc divadel koná na více než stovce míst a jenom v Praze jich je pětačtyřicet. Jsme rádi, že se letos poprvé připojujeme také, a protože je to naše průlomová akce, sami jsme zvědaví, jak se bude líbit a jak dopadne.“ Principál také přiblížil, co návštěvníky sedlčanské Noci divadel čeká. Mohli se zúčastnit komentovaných prohlídek, při nichž skupiny s průvodcem procházeli zákulisím a měli možnost nahlédnout do „divadelní kuchyně“, do které obvykle přístup nemají. Navštívili kabinu zvukařů, osvětlovačů, měli možnost popovídat si s režisérkou, maskérkou, kostymérkou a rovněž s inspicientkou a nápovědou.
Zvlášť hovorný byl technik scény Jiří Bosák, jenž podrobně přiblížil svoji práci, která není vůbec tak jednoduchá, jak by se možná zvenčí mohlo zdát. A protože na jevišti byla připravena scéna, zájemci měli možnost se na ni vyfotografovat a odnést si na památku snímek s datem konání akce. K nahlédnutí byly kroniky kulturního domu a staré i novější kroniky sedlčanských ochotníků. Pozornosti se zvlášť těšila letitá objemná kniha, v níž vedle svého snímku byla podepsána herečka Jiřina Štěpničková, která se sedlčanskými ochotníky jako host vystupovala v roce 1933 ve hře Jana. Kroniky návštěvníkům ukazoval člen spolku Jiří Dundr, který si doma vede také ochotnickou kroniku osobní, a protože je dlouholetým členem souboru, je také už hodně obsáhlá. „Kroniku, která má dnes už tři díly, si vedu od roku 1994, kdy prvně režíroval Míla Liška a já jsem prvně hrál,“ upřesnil Jiří Dundr.
Jaroslav Repetný připomněl, že v Sedlčanech v minulosti po boku domácích ochotníků vystupovali i další osobnosti českého divadla a filmu, a upozornil na sadu ručně malovaných barevných plakátů z dob dávno minulých. Jeden z nich zval na maškarní ples, který se konal 4. února 1939, druhý na Maryšu, uváděnou sedlčanskými ochotníky v roce 1936 a další na Bílou nemoc Karla Čapka, uvedenou v roce 1937. „Když tyto plakáty poprvé viděl výtvarník Petr Sůsa, byl z toho doslova unešený, a také mě hodně tlouklo srdce, když jsem viděl, co tady máme za poklady o nichž jsme dříve nevěděli,“ svěřil se Jaroslav Repetný a připomněl další dvě výstavy. Jedna z nich se skládala z techniky, která se používala v dřívějších dobách. Vzhledem k tomu, že letošní Noc divadel měla podtitul Divadlo a svoboda, protože si právě připomínáme třicáté výročí sametové revoluce, na panelech před šatnami byly vystaveny dokumenty o všech titulech, uváděných sedlčanskými ochotníky od roku 1989. Návštěvníci v malé anketě rozhodovali o tom, která hra je nejvíce zaujala a odměnou jim byly vstupenky na domácí představení ochotníků a na další kulturní program.
Noc divadel se konala i v kinosále, kde byly promítány sestřihy z deseti představení sedlčanských ochotníků. Příchozí mohli vidět zhruba patnáctiminutové smyčky například z her Světáci, Noc na Karlštejně, Taková normální rodinka, Dům na nebesích a Zítra to roztočíme, drahoušku. Jaroslav Repetný ve foyer při této pohodové akci zval svoje kolegy na kus řeči, a hlavně vyzpovídal svého předchůdce v předsednické roli Jaroslava Mrvku, protože ho zajímalo, jaké to bylo, pokud se týká ochotnického divadla před sametovou revolucí. Principál se ptal především na to, co se tehdy mohlo a co se nemohlo, protože většina ze současných členů spolku tuto dobu na divadelních prknech nezažila.
David Myslikovjan
